Všichni to ví líp než ty

To, co bude asi na týhle celý situaci nejhorší, jsou chytrolíni kolem. A tím myslim každýho, kdo bude mít názor typu "hele, myslim si, že bys měla...". Najednou ví všichni líp než ty, jak se máš chovat, co máš jíst, kam máš chodit a radši nechodit, s kým se bavit a nebavit a tak dále. 

Nejhorší bude, když objeví tvojí slabinu. A tou bude stopro dítě. Nejsi tak blbá, aby sis myslela, že když zapříčiníš rozpad rodiny, bude dítě od prvního dne naprosto v cajku a srozuměný. 

Všechno v tvý hlavě je v klidu, se svym rozhodnutim jsi naprosto ztotožněná a přes některý věci už prostě nejede vlak. Ale děti jsou na tom prostě jinak. Měly doteď zafixováno, že neexistuje jinej model než máma + táta, a asi se ani na nic nezeptají, protože tý situaci prostě nerozumí.

Za hlavní problém považuju ventilování nahromaděnýho vzteku před dětma. Sama jsem to dělala, manžel to dělal. I když to vypadalo, že dítě sleduje pohádku a všechno jde kolem něj, rozhodně mu to nebylo jedno. Celý se to projevovalo tak, že se i v závislosti na svym věku stal víc závislej na mně i na svym otci. Podvědomě se začal bát jakýhokoliv odchodu, ať už to bylo do práce, na záchod nebo prostě kamkoliv. Pokud neměl danej program, začal se stranit okolí a chodit do kouta a tam si pobrekávat. A když se tohohle všeho staly svědkem třeba kamarádi, čekala mě řádná přednáška o tom, v jakým psychickým stavu je moje dítě, následovaná doporučením návštěvy odborníka.

Nejlogičtější reakce, jakou můžeš mít, je začít z toho schízovat. Nejsou to výčitky, není to lítost, žes něco posrala, ale je to strach, že by mohli mít pravdu. A víš, co ti řeknu? Na světě není nikdo, kromě tebe, kdo by věděl líp, jak se starat o svoje dítě. Fotrové prominou, ale je to prostě tak. Jsi na světě to nejdůležitější, co může tvoje dítě mít. Takže se vy*er na nějaký chytrý rady, byť by to byli zkušený rodiče.

Ale připrav se na to, že občas prostě bude scéna ráno ve školce, že tam nechce jít. Bude se tě zdržet jako pijavice a brečet, že ho nesmíš dneska opustit. Možná občas řekne, že tě nechce a chce k tátovi. Dočkáš se ale i toho, že začne říkat, že tě má rádo. A to pak všechny ty sr*čky můžeš hodit za hlavu. Střídává péče a nežití s otcem tvých dětí z nich nedělá labily. Neničí jim to život. A rozhodně je to nepředurčuje k tomu, že se sami někdy v budoucnu rozvedou nebo co hůř, nebudou schopný lásky. A jestli to někdo říká, s největší pravděpodobností má se sám se svým životem nějakej problém.